A.Recorvery curve, Build-up curve
křivka závislosti úrovně hladiny nebo tlaku ve vrtu od času v průběhu stoupací zkoušky, na interpretaci s.k. podle principu neustáleného proudění Theisovou metodou (1935), se používá semilogaritmická anamorfóza souřadnicové sítě tak, že se proti úrovni (výšce) hladiny na svislé ose vynáší na vodorovné ose logaritmu bezrozměrného času
s – log ( t/ tp + tp)
kde t = čas od začátku stoupací zkoušky (od zastavení odběru z vrtu), tp = čas, po který se z vrtu před stoupací zkoušky odebírala konstantní vydatnost Q, přičemž ale ještě nenastalo ustálené proudění.
V ideálním případě vznikne na s.k. přímka, jejíž směrnice je lineární funkcí podílu odebírané vydatnosti Q a průtočnosti zkoumaného zvodněnce T, takže umožňuje výpočet koeficientu průtočnosti (T) a koeficientu filtrace (k). V reálných podmínkách se s.k. deformuje jednak vlivem studňových efektů (vliv má skinový efekt, neúplnost vrtu, efekt objemové kapacity studny, resp. efekt dodatečného přítoku), deformujícími počáteční úsek s.k., jednak nehomogenitami a diskontinuitami zvodněnce a různými vlivy okrajových podmínek.
Rozbor průběhu reálné s.k. je proto složitý a na výpočet hydraulických parametrů zvodněnce je nevyhnutelné správné určení (diagnoza) reprezentativního přémkového úseku s.k. Platí přímý vztah mezi čtvercem vzdálenosti zdroje deformace od osy vrtu a jeho projevem v čase na průběhu s.k., čo umožňuje separovat účinky jednotlivých rušivých faktorů a zjistit při stoupací zkoušce na pozorovacím vrtu i vzdálenost diskontinuity zvodněnce podle času, v kterém se diskontinuita odrazila na stoupací zkoušce.