A. Fluoride
Soli kyseliny fluorovodíkové. Primárně se do vod dostávají z hornin, sekundárně s exhalíty a průmyslovými odpadovými vodami ze sklářského průmyslu. Nízkou koncentrací f. ve většině přírodních vod ovlivňuje nízká propustnost fluoridu vápenatého, Vyšší koncentrace je ve vodách Na+ typu. V solných ložiskách se nekoncentrují, ale v sádrovcích a anhydritech bývá jejich zvýšená koncentrace, což se projevuje ve vyšší koncentraci f. v sulfatogenních vodách.
Fluor má význam ze stomatologického hlediska. Kdy jsou škodlivé nejen nízké koncentrace, ale jak ukazuje situace v Mongolsku, i překročení určitých hodnot, což má vliv na zdravotní stav hovězího dobytka, který se napájí ve stepích ze zdrojů podzemních vod. V oblasti s nízkým obsahem fluoru ve vodě se voda uměle fluoruje, tj. upravuje se na optimální hodnotu.
Horní hranici koncentrace f. v pitné vodě předepisuje norma pro pitnou vodu. V mořské vodě je 1,2 mg F-/ l. V minerálních vodách SR i ČR je poměrně častá koncentrace nad 2 mg / l (Smrdáky, Piešťany, Tenčianské Teplice, Dudince, Santovksa, Baldovce, Brusno, Budiš, Klinkovice na Ostravsku atp.).