“Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli vůbec lze účinně bojovat proti suchu?”
Proti suchu lze bojovat několika způsoby.
První způsob boje proti suchu bych nazval Noemova archa. Prostě naložit všechny lidi z oblastí kde se sucho projevuje do autobusů a odvézt je tam, kde se sucho ještě neprojevilo. Z ekonomických i sociálních důvodů by bylo dobré, kdyby to bylo delší dobu.
Druhý způsob, stejně sporný a jen dočasný, je přivést vody z oblastí, kde voda je, a je přitom levná do oblastí, kde se jí nedostává. Zkušenosti přitom již existují. V našich podmínkách jde způsob zatím velmi drahý.
Příklady:
- Saudská Arábie dováží jako zdroj vody bloky ledu z kontinentálních ledovců. Přitom používá běžně jako zdroj vody – po odsolení – vodu mořskou.
- JAR odebírá vodu z Lesota
- Izrael před časem jednal s Tureckem o vybudování strategického vodovodu do Země zaslíbené, ale nevím jak to dopadlo, protože vodovod by musel být veden přes Sýrii. Možná, že mezi faktory, které vedly k vyprovokování občanské války v Sýrii nebyla jen snaha vést přes území Sýrie plynovod z Kataru a Azerbajdžánu do Evropy, ale i další produktovody, možná včetně vodovodu.
Možné řešení pro EU, jednotný vodovodní a vodárenský systém:
V případě EU, jejímž jsme členem, tuším, že bude nutno nutno co nejdříve vybudovat JVES
- jednotný vodovodní evropský systém – systém pro distribuci vody, ale i
- jednotný vodárenský evropský systém – systém pro čištění vody a ochrany zdrojů vody a to nejen vody podzemní, ale i vod povrchových. Nelze vyloučit, a bylo by vhodné s tím začít co nejdříve, že budou na vodotečích či jejich částí, budovány technologicky kompaktní ČPV (čistírny povrchových vod).
- V první fázi by bylo dostačující, kdyby byly použily autonomní technologie masivní aerace těchto vod.
- V druhé fázi by pro provoz těchto “aeračních stanic” byly využity přebytky energie, např. ze solárních farem a nebo, by byly solární farmy budovány jako součást ČPV.
- Ve třetí fázi by se přímo do řeky byly zabudovány průtočné koagulační jednotky ČPV.
JVES by byla jakási obdoba jednotné energetické sítě RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci), která byla po roce 1989 napojena na jednotnou elektrickou síť EU, což umožnilo např. SRN převádět přebytky el.energie ze severu Německa do průmyslově rozvinutého Bavorska. Obdobná jednotná síť existuje v EU pro distribuci zemního plynu i ropy.
Všechny tyto stávající sítě EU jsou přímo i nepřímo napojeny na zdroje plynu a ropy, které jsou v Rusku. Připomenu ropovod Družba, který je veden přes Ukrajinu a Slovensko do ČR, plynovod North Stream I. a North Stream II., budovaný South Stream). A JVES by mohl být napojen na glaciální jezerní oblasti v centrálním Německu, Polsku, na zdroje kvalitní říční vody ve Švýcarsku, Francii, Rakousku, Slovensku, Švédsku, Finsku, Norsku. To jsou oblasti, kde je a ještě dlouhou dobu bude, kvalitní voda.
Přiznám se, při odpovědi na Váš dotaz, si připadám, jako bych se dostal do světa Juliuse Verna, jehož fantasie se v mnoha případech naplnily.
Třetí způsob předpokládá, že se zvýší “obrátkovost” vody v povrchových tocích tím, že se do povrchových vod budou vypouštět již vyčištěné odpadní vody, což je požadavek, který je v ČR zpravidla samozřejmostí a hlavně, všechny vody (srážkové/dešťové , vyčištěné odpadní, část vod povrchových, důlní, meliorační) pokud to bude možné, budou infiltrovat/vsakovat do vod podzemních. Pro zlepšení kontroly budou vybudovány OIS (obecní infiltrační stanice fungujících částečně na principu kořenových ČOV), na které se bude svážet neznečištěný posypovými solemi sníh z cest a komunikací, ale třeba do těchto OIS budou odváděny vyčištěné odpadní vody). Obrátkovost koloběhu vody v krajině se zvýší tím, že v průmyslu – v závislosti na podmínkách – bude upředňostňována voda povrchová před vodami podzemními. Proč? Z jednoduchého důvodu: pro lepší kontrolu jejich kvality.
Čtvrtý způsob spočívá ve využití zkušeností ze zemí z aridních a semiaridních oblastí (Izrael, USA – Kalifornie, Austrálie, do zabití Kaddáfiho i z Libye aj.), kde jsou velmi dobré zkušenosti s úspornými technologiemi využití vody v zemědělství (využití kapénkového zavlažování), při čištění a úpravy vod, např. odželezňováním a demanganizaci podzemních vod přímo v horninovém prostředí (tzv. metody in situ). U nás by bylo možné se pustit do ověření metody denitrifikace in situ a dalších metod, které byly v ČR vyzkoušeny v rámci sanací starých ekologických zátěží, např. vzdušné extrakce (ventování), využití manganistanu draselného, nanoželeza, syrovátku atp. atd.. Zde jen připomenu, že v ČR jde o zkušenosti, které získaly nejen velké firmy, ale i cela řada drobných podniků. Za tyto zkušenosti stát zaplatil, odhadem více než 400 mld Kč.
Pátý způsob jak bojovat proti suchu je legislativní. Nutno provést analýzu všech právních předpisů, které mají přímo i nepřímo vliv na omezování zadržování vody v krajině. V prvé řadě by to mělo být předpisy související s:
- budování systémů pro řízené obohacování zásob podzemních vod (záplavová/poldrová území, do kterých je při povodních přepouštěna voda z hlavního toku na nezastavěná území, vsakovací zářezy, využití těžeben písků pro dočasnou kumulaci vod)
- budování retenčních/zadržovacích nádrží, rybníků, retenčních hrází,
- řízeným/regulovaným vsakem povrchových vod do vod podzemních,
- budování podzemních přehrad/izolačních clon pro kumulaci podzemních vod
- nakládání s odpadními vodami
- záborem zemědělské půdy
- nevhodnými agrotechnickými postupy, jejichž důsledkem je zhutnění půd, jejich degradace, eroze
- projektování velkých liniových staveb, které vodu z krajiny nejen neodvedou, ale voda neohrozí jimi projektované dílo. Např. by nebylo bez zajímavosti zjistit kam na konkrétních úsecích dálnic mizí voda odvedená do záchytných jímek (všechny jímky, které jsme viděli, byli i v době vydatných srážek suché).
- projektování lesních cest a cest, které slouží k přibližování a svážení vytěženého dřeva, které mají často velký drenážní účinek . Po ukončení těžby by měly dočasně vybudované cesty upraveny tak, aby se zvýšil vsak povrchového stoku do vod podzemních.
Nevhodné, zastaralé předpisy by byly operativně aktualizovány tak, aby byly co nejdříve využitelné. Při schvalování těchto předpisů to však klade velké nároky na poslance a senátory, protože by museli zapomenout, že přírodě je zcela jedno, jakou mají politickou příslušnost. Protože nejde jen o legislativu, ale o rozpracování, ověření a prosazení levných a účinných technologií, bude nutno stimulovat všechny odborníky, aby začali předkládat návrhy a ještě lépe, projekty, které nejen zvýší jejich životní úroveň, ale hlavně povedou k výraznému a prokazatelnému zadržení vody v krajině.
Na závěr uvedu jen svůj pocit a zkušenosti. Zatím se o boji proti suchu pouze mluví a píše a často se objevují nelogické dualismy. Například na jednou území jsou dvě navzájem si konkurující firmy. Jedné je povoleno rozšíření těžby písků v těsné blízkosti využívaného jímacího zařízení (majitel pískovny je místní) se zdůvodněním, že má těžba pozitivní vliv na atp. atd., Druhé firmě (majitel není místní), která je ve výrazně větší vzdálenosti od stejného zdroje vody, jsou kladeny nejrůznější administrativní překážky a na prosazení zákazu těžby se podílejí místní regionální i nadregionální politici, protože jim jde o místní voliče. V obou případech však obě stavby (pískovny), jsou-li v souladu s ekologickými principy, mají zásadní pozitivní vliv na zadržení vody v krajině.
Tuším, že tohle se bude jen těžko překonávat. Politika je a byla vždy jen politikou.
To, že sucho představuje problém, který je možné a nutno začít řešit co nejrychleji svědčí např. dnešní zpráva: